Seznam Mohamedových žen a konkubín

From WikiIslam, the online resource on Islam
Jump to: navigation, search

Podle Anase ibn Malika, prorok Mohamed navštěvoval všech svých 11 manželek za jednu noc; ale on to zvládal, protože měl sexuální schopnosti jako třicet mužů.[1] Historik Al-Tabari spočítal, že Mohamed si vzal celkem 15 žen, přestože jich měl jen 11 ve stejnou dobu; a dvě z těchto manželství nebyly završeny.[2] Počet patnáct nezahrnuje minimálně čtyři konkubíny. Podle Merriam-Webster, konkubína je “žena která žije s mužem bez manželství”, a má “sociální status v domácnosti nižší, než manželka.”[3] Všechny Mohamedovy konkubíny byly jeho otrokyně. Al-Tabari zároveň do těch patnácti nezahrnuje další ženy, se kterými měl Mohamed jakýsi druh sňatku, ale které díky legálním kompikacím nikdy nebyly plnoprávnými manželkami. Nicméně, je docela jasné, že žádné z těchto svazků završeny nebyly. Jsou kulturním ekvivalentem zrušených zásnub. Také tu bylo několik žen, které si Mohamed chtěl vzíít, nebo ony si ho chtěly vzít a on to z různých důvodů odmítl.

Seznamy[edit]

Následující seznamy žen v Mohamedově životě jsou založeny na islámských zdrojích. Jelikož bylo hodně žen, kde některé k němu byly přidruženy jen na krátkou dobu, je možné, že tento seznam není úplný.

Manželky a konkubíny[edit]

Číslo Jméno Status Datum Detaily Zdroje
1 Chadídža bint Chuylad Manželka červenec 595 Byla bohatou obchodnicí z Mekky, která zaměstnávala 24-letého Mohameda a poté mu navrhla sňatek. Byla matkou šesti jeho dětí a klíčovou postavou v raném vývoji islámu. Byla Mohamedovou jedinou manželkou, dokud žila. Zemřela v dubnu 620.
2 Sauda bint Zam'a Manželka, s omezenými právy květen 620 Pracovala jako koželuh. Byla jedním z prvních kdo konvertovali. Mohamed si ji vzal v čase, když byl neoblíbený a na dně. Chtěl se s ní rozvést, jelikož jako nejstarší (popisovaná jako "tlustá a velmi pomalá") ho už nepřitahovala, ale přesvědčila ho, aby si ji nechal výměnou za to, že s ní už nikdy nebude spát (přenechala svůj podíl Aiše).
3 Aiša bint Abú Bakr Manželka Svatba v květnu 620, ale poprvé završeno v dubnu 623 Byla dcerou Mohamedova nejlepšího kamaráda a následovatele Abú Bakra. Mohamed si vybral šestiletou Aišu, raději než její náctiletou sestru, a zůstala jeho oblíbenou ženou. Přispěla velkým kvantem informací islámskému právu a historii. Pedofilní aspekt tohoto vztahu zlegalizoval podobné vztahy v islámu.
4 Hafsa bint Umar Manželka leden nebo únor 625 Byla dcerou Mohamedova bohatého kamaráda Umara. Hafsa byla strážcem vlastnoručně zaznamenaného Koránu, který byl jiný, než ten dnešní.
5 Zajnab bint Chuzýma Manželka únor nebo duben 625 Byla vdova ze střední společenské třídy, známá jako "Matka chudých", díky jejím charitativním aktivitám. Zemřela říjnu 625.
6 Hind (Umm Salama) bint Abú Umaja Manželka duben 626 Atraktivní vdova s čtyřmi malými dětmi, Hind byla odmítnuta svou aristokratickou rodinou v Mekce, protože oni neměli rádi islám. Její taktnost a moudrost občas zmírnila Mohamedovu krutost. Byla významným učitelem islámského práva a partyzánkou Aliho.
7 Zajnab bint Džahaš Manželka březen 627 Raná konvertitka k islámu, Zaynab byla manželkou Mohamedova adoptovaného syna Zajd ibn Harithaha. Byla také Mohamedovou sestřenicí. Když po ní Mohamed začal toužit, byla donucena k rozvodu. Aby ospravedlnil to, že si jí bere, zjevil, že (1) adoptovaný syn se nepočítá jako opravdový syn, aby Zaynab nebyla jeho snachou, a (2) jako prorok, má povoleno si vzít víc, než čtyři povolené ženy. Zaynab byla šikovná ve zpracovávání kožešin.
8 Rajhana bint Zajd ibn Amr Sexuální otrokyně květen 627 Jejím prvním mužem byl jeden z 600-900 členů kmene Qurajza, kterým Mohamed dal uřezat hlavy v dubnu 627. Zotročil všechny ženy a vybral si Rajhanu pro sebe, protože byla nejkrásnější. Když odmítla si ho vzít za muže, tak si jí vzal alespoň jako konkubínu. Zemřela krátce před Mohamedem roku 632.
9 Džauária bint Al-Hárith Manželka leden 628 Dcera arabského velitele, stala se zajatkyní, když Mohamed zaútočil na její kmen. Mohamed neměl ve zvyku ženit se s jeho válečnými zajatkyněmi, ale Aiša řekla, že Džauária je tak krásná, že se do ní muží zamilovávají na první pohled.
10 Ramlah (Umm Habiba) bint Abú Sufjan Manželka červenec 628 (po vzdálené svatbě dříve v tom roce) Byla dcerou Abú Sufjana, Mekkánského velitele, který vedl odpor proti Mohamedovi, ale náctiletá konvertovala k islámu. Tento sňatek vyvážil Mohamedovu politickou poníženost v Hudajbíjské smlouvě tím, že získal věrnost dcery svého nepřátele. Ramlah byla oddaná Mohamedovi a náchylná k hádání se s lidma, kteří nebyli.
11 Safiyah bint Huyayy Manželka červenec 628 Byla krásnou dcerou Židovského velitele, Huyayy ibn Achtaba. Mohamed si ji vzal v den, kdy porazil poslední židovský kmen v Arábii, jen několik hodin poté, co dohlížel na zabití Kinany - jejího druhého manžela. Jeho dřívější oběti zahrnují jejího otce, bratra, prvního manžela, tři strýce a několik bratranců. Toto manželství nijak nepomohlo jejímu kmenu, který byl vyhnán z Arábie o několik let později; jeho politická významnost spočívala v tom, že Safiyina přítomnost v Mohamedově domácnosti byla ukázkou toho, že porazil židy.
12 Majmůna bint Al-Hárith Manželka Únor 629 Byla vdovou, ze střední společenské třídy, z Mekky, která požádala Mohameda o sňatek. Klidná žena, která uklízela byt, Majmuůna byla posedlá pravidly a rituály.
13 Marijah bint Shamoon al-Quptiya Sexuální otrokyně červen 629. Byla jednou z mnoha otroků, které poslal vládce Egypta jako dárek Mohamedovi. Nechal si ji jako konkubínu, přes námitky jeho oficiálních žen, kteří se báli její krásy. Marijah porodila Mohamedovi syna Ibrahima.
14 Mulajka bint Káb Rozvedená leden 630 Její rodina bránila muslimské invazi do Mekky. Aby uklidnili dobyvatele, dali mu krásnou Mulajku jako ženu. Když zjistila, že Mohamedova armáda zabila jejího otce, požadovala rozvod, který jí byl umožněn. Zemřela o několik týdnů později.
15 Fatima al-Aliya bint Zabjan al-Dahhak Rozvedená únor nebo březen 630 Byla dcerou pod-velitele, který konvertoval k islámu. Mohamed se s ní rozvedl jen po pár týdench, protože "koukala na muže v nádvoří mešity" Fatima musela po zbytek života sbírat hnůj, přežila všechny Mohamedovy vdovy.
16 Asma bint Al-Numan Rozvedená June or July 630. Byla princeznou z Jemenu, jejíž rodina doufala, že manželské spojenectví odvrátí vojenskou invazi z Medíny. Ale Mohamed se s ní rozvedl, poté co ji Aiša přiměla říct rozvodovou formuli. Asma si později vzala bratra Umm Salama.
17 Al-Džarija Sexuální otrokyně po 627 Byla domácím otrokem patřícím Zajnab bint Džahš, která ji dala Mohamedovi jako dárek. Zdá se, že je "neoficiální" konkubínou, která nepřicházela na řadu, když je "střídal".
18 Amra bint Jazid Rozvedená asi 631 Byla beduínkou, bez politické důležitosti. Mohamed se s ní rozvedl před završením, když uviděl, že má symptomy lepry.
19 Tukana al-Qurazija Sexuální otrokyně neznámé, ale pravděpodobně ke konci Mohamedova života Byla členkou poraženého kmenu Qurayza, kterou si Mohamed zvolil jako otrokyni. Vypadá to, že byla další jeho "neoficiální" konkubínou, která nepřicházela na řadu. Po Mohamedově smrti si vzala Abbáse.

Zásnuby a zrušené dohody[edit]

Číslo Jméno Datum Detaily Zdroje
1 Ghaziya (Umm Sharik) bint Džabir na začátku 627 Byla chudou vdovou s dětmi, které na ní byly závislé. Poslala Mohamedovi návrh k svatbě a on souhlasil. Nicméně, když jí potkal osobně, uviděl, že přesto, že je atraktivní, tak je "stará" a rozvedl se s ní okamžitě. Už se nikdy nevdala.
2 Chaula bint Hudhajl nejspíš ve středu nebo ke konci 627 Byla princeznou z mocného křesťanského kmene Taghlib v severní Arábii. Její strýc domluvil svatbu, která měla být politicky výhodná pro obě strany. Mohamed smlouvu podepsal, ale Chaula zemřela po cestě do Medíny, než se stihli setkat.
3 Šaraf bint Chalifa nejspíš uprostřed, nebo ke konci 627 Byla tetou Chawla bint Hudhajl (nahoře). Po Chaulině smrti ji rodina zkoušela nahradit Šaraf. Podle jedné tradice, Šaraf také zemřela před završením. Podle druhé tradice si to Mohamed rozmyslel a zrušil smlouvu.
4 Lajla bint al-Chutajm po 627 Jedna z prvních konvertitek v Medíně, Lajla požádala Mohameda, aby si jí vzal, aby její klan Zafar byl prorokovým blízkým spojencem. On souhlasil. Nicméně, Lajlina rodina ji varovala, že byla příliš žárilvá a verbálně ostrá, aby si zvykla na polygamii, což by způsobilo problém pro celou komunitu. Pod tímto tlakem, Lajla zásnuby zrušila.
5 Umm Habib bint Al-Abbas po březnu 630 Byla Mohamedovou sestřenicí. Viděl ji jako sestřenici se plazit a poznamenal "Pokud budu živý až vyroste, vezmu si ji za ženu." Rozmyslel si to, když zjistil, že její otec byl jeho adoptivní bratr a zemřel krátce poté.
6 Sana al-Nashat bint Rifaa (Asma) ibn As-Salt asi duben 630 Byla dcerou muslimského válečníka, který chtěl postoupit ve své kariéře, tím, že se stane Mohamedovým tchánem. Mohamed podepsal smlouvu, ale Sana zemřela před tím, než manželství mohlo být uzavřeno.
7 Umra bint Rifaa asi květen 630. Byla sestrou Sany (nahoře). Poté, co Sana zemřela, její otec zkoušel dát Mohamedovi Muhammad Umru. První souhlasil, ale poté si to rozmyslel.
8 Bint Džundub ibn Damra z Janda’a neznámo Nic není známo o této ženě, jen že Mohamed chystal sňatek s ní, ale rozvedl se s ní, před uzavřením.
9 Džamra bint Al-Harith asi 631 Navrhla sňatek Mohamedovi a on souhlasil. Její otec ho informoval, že ona trpí vážnou nemocí, díky čemuž Mohamed sňatek odvolal. Podle muslimských kronikářů, když přišel domů, zjistil, že opravdu měla lepru.
10 Al-Šanba’ bint Amr leden 632 Byla z beduínského kmene, který se zdál být kamarádský k Mohamedovi, ale který se zároveň kamarádil s kmenem Qurayza. Al-Shanba’ urazila Mohameda první den, vyvozením, že není opravdový prorok a on se s ní okamžitě rozvedl.
11 Qutajla (Habla) bint Qays květen 632 Byla sestřenicí Asma bint Al-Numan, a jemenité ji poslali Mohamedovi jako náhradní manželku. Podepsal sňatek, ale zemřel dřív, než Qutayla přijela do Medíny. Hned, když zjistila, že je mrtev, opustila islám. Brzy poté si vzala arabského vůdce, který byl vůdcem Odpadlických válek.
12 Marie, Ježíšova matka posmrtný život Mohamed řekl, že Aláh ho zasnoubil s pannou Marií, která byla jednou ze čtyřech dokonalých žen. Korán se několikrát zmiňuje o Marii, chválí její cudnost a ujišťuje, že Ježíš byl zplozen bez sexu. Mohamed řekl, že žije v krásném přepychovém paláci, vedle Chadídže.
13 Královna Asija z Egypta Posmrtný život Mohamed řekl, že ho Aláh oženil s královnou Asijou, která byla jednou ze čtyřech dokonalých žen. Korán nám říká, jak Asija zachránila malého Mojžíše od zlého faraona a jak faraon později mučil jeho ženu k smrti, kvůli jejímu monoteismu. Mohamed řekl, že Asijin palác v nebi byla na druhé straně, než Chadídžin.
14 Kulthum bint Amram Posmrtný život Mohamed původně věřil, že Mojžíšova sestra Mirjam a Ježíšova matka Marie byly jedna a ta samá osoba. Když zjistil, že to byla chyba, tak se opravil až příliš, rozhodnutím, že Mojžíšova sestra se vlastně vůbec nejmenovala Mirjam. Přejmenoval ji na Kulthum ("Buclaté tváře") a řekl, že Aláh ho s ní zasnoubil v nebi. Neřekl však, že byla dokonalou ženou, nebo že by bydlela vedle Khadije.

Odmítnuté nabídky k sňatku[edit]

No. Name Date Details Notable early sources
1 Fachita (Umm Hani) bint Abú Talib před 595;

leden 630;

asi 631

Mohamed navrhl sňatek jeho sestřenici Fachitě, ale její otec ji vdal za mohatého básníka Machzumite.

Asi čtyři roky později, poté co Mohamed dobyl Mekku, Fachitin manžel raději utekl, než aby konvertoval na islám, což způsobilo automatický rozvod. Mohamed požádal Fakhitu znova, ale ona to odmítla, s tím, že by se nemohla věnovat svému novém manželi i malým dětem.

Později, Fachita přišla k Mohamedovi s tím, že její děti už vyrostly a je připravená si ho vzít, ale on jí řekl, že už je pozdě.

2 “Kolik žen budeš chtít” asi 618-619 Velitelé Mekky nabídli Mohamedovi "tolik, žen kolik chce", spolu s bohatstvím, politickou mocí a službami kompetentního exorcisty, jen pokud přestane urážet jejich bohy. Mohamed to odmítnul, což bylo v době, kdy Khadija ještě žila.
3 Habiba bint Sahl asi 623 Habiba byla prominentní členkou klanu Najjar v Medíně. Když velitel zemřel bez daného následníka, Mohamed požádal o ruku Habibu. Jeho společníci ho varovali, že Medínské ženy nejsou zvyklé na polygamii a že muži se velmi zajímají o štěstí svých dcer; pokud by toto manželství neskončilo dobře, klíčoví občané by mohli odvolat svoji podporu islámu. Mohamed si rozmyslel nabídku k sňatku, ale Najjar klan ho udělal velitelem tak jako tak.
4 Al-Ansarija po 625 Tato nejmenovaná žena navrhla Mohamedovi sňatek v přtomnosti Hafsy. Hafsa ji odsoudila za to, že se takhle nabízí muži, ale Mohamed řekl, "Je lepší než ty, protože ona mě chce, zatímco ty jen hledáš chyby." Odmítl ji, ale slíbil jí odměnu v nebi, za to, že se zeptala.

Vlastně několik ansar žen údajně nabídlo Mohamedovi sňatek; i když tento příklad je anonymní, rozhodně to není Lajla bint Chutajm.

5 Chaula bint Hakim po 627 Tohle je ta samá Chaula bint Hakim, která přichystala Mohamedovy svatby s Aišou a Saudou. Jejím prvním manželem byl Hafsin strýc, a její nejstarší syn bojoval u Badru. Poté co ovdověla, Chaula požádala Mohameda o sňatek, ale on odmítl bez udání důvodu. Našel jí však manžela ještě toho dne.
6 Dubá bint Amir po 627 Dubá byla bohatá vznešená žena, které Mohamed navrhl sňatek, poté co slyšel o jejích krásných dlouhých vlasech, které zaplnily celou místnost, když se posadila. Ale v době, když to přijala, mu bylo řečeno, že ona je už "starší" (její dospělý syn byl z jejího třetího manželství), takže si to rozmyslel, ještě než se s ní setkal.
7 Izza bint Abi Sufjan po červenci 628 Byla sestrou Mohamedovy ženy Ramly. Ramla nabídla Izzu jako manželku, "jelikož nemůžu být tvojí jedinou ženou, chtěla bych sdílet své štěstí se svou sestrou." Ale Mohamed řekl, že si nemůže vzít dvě sestry zároveň.
8 Durrah bint Abi Salama po červenci 628 Byla dcerou Mohamedovy manželky Hindy. Další manželka, Ramlah, si všimla, že Mohamed obdivoval Durrah a zeptala se, jestli si jí chce vzít. Odpověděl, že si nemůže vzít svou nevlastní dceru; a kromě toho, její otec byl jeho adoptivním bratrem. Toho dne Mohamed zemřel, Durrah měla jen šest let.
9 Umama bint Hamza po březnu 630 Byla Mohamedovou sestřenicí a říkalo se, že je nejkrásnější ženou v rodině. Ali si jí chtěl vzít, když byla ještě dítě, ale Mohamed řekl, že si jí nemůže vzít, protože její otec je jeho nevlastní bratr. Později si vzala jeho nevlastního syna Salama ibn Abi Salama.
10 Safija bint Bašašama září 630 Byla válečnou zajatkyní z Mezopotámie. Mohamed ji požádal o ruku, ale když řekla, že se chce vrátit ke svému manželi, Mohamed její rodině nabídnul ji vrátit za výkupné. Údajně jí poté rodina odsoudila za to, že si víc váží svého osobního štěstí, než politických potřeb kmene.

This page is featured in the core article, Islam and Women which serves as a starting point for anyone wishing to learn more about this topic Core part.png

Viz také[edit]

Překlady

  • Verze této stránky je také dostupná v těchto jazycích: anglicky, bulharsky, italsky. Další jazyky si můžete zvolit na liště vlevo.

Reference[edit]

  1. Sahih Bukhari 1:5:268. Viz. také Sahih Bukhari 7:62:142.
  2. Al-Tabari, Vol. 9, pp. 126-127.
  3. Concubine – Merriam-Webster, accessed September 28, 2011
  4. Guillaume/Ishaq 82-83, 106-107, 111, 113-114, 160-161, 191, 313-314.
  5. Ibn Hisham note 918.
  6. Al-Tabari, Vol. 9, pp. 127-128; Al-Tabari, Vol. 39, pp. 3-4
  7. Bewley/Saad 8:9-12, 39, 151-152.
  8. Sahih Bukhari 2:26:740.
  9. Guillaume/Ishaq 148, 309, 530.
  10. Ibn Hisham note 918.
  11. Al-Tabari, Vol. 9, pp. 128-130; Al-Tabari, Vol. 39, pp. 169-170.
  12. Bewley/Saad 8:39-42, 152.
  13. Guillaume/Ishaq 116, 223, 279-280, 311, 457, 464-465, 468, 493-499, 522, 535-536, 544, 649-650, 667, 678-688.
  14. Ibn Hisham note 918.
  15. Al-Tabari, Vol. 9, pp. 128-131; Al-Tabari, Vol. 39, pp. 171-174.
  16. Bewley/Saad 8:43-56, 152.
  17. Guillaume/Ishaq 218, 301, 679.
  18. Ibn Hisham note 918.
  19. Al-Tabari, Vol. 9, pp. 131-132; Al-Tabari, Vol. 39, pp. 174-175.
  20. Bewley/Saad 8:56-60, 152.
  21. Ibn Hisham note 918.
  22. Al-Tabari, Vol. 9, p. 138; Al-Tabari, Vol. 39, pp. 63-64.
  23. Bewley/Saad 8:82, 152.
  24. Guillaume/Ishaq 146, 147, 150-153, 167-169, 213-214, 462, 529, 536, 546, 589, 680.
  25. Ibn Hisham note 918.
  26. Al-Tabari, Vol. 9, p. 132; Al-Tabari, Vol. 39, pp. 175-177.
  27. Bewley/Saad 8:61-67, 152.
  28. Guillaume/Ishaq 215, 495.
  29. Ibn Hisham note 918.
  30. Al-Tabari, Vol. 9, p. 134; Al-Tabari, Vol. 39, pp. 180-182.
  31. Bewley/Saad 8:72-81, 152.
  32. Guillaume/Ishaq 466.
  33. Al-Tabari, Vol. 9, pp. 137, 141; Al-Tabari, Vol. 39, pp. 164-165.
  34. Bewley/Saad 8:92-94, 153.
  35. Guillaume/Ishaq 490-493.
  36. Ibn Hisham note 918.
  37. Al-Tabari, Vol. 9, p. 133; Al-Tabari, Vol. 39, pp. 182-184.
  38. Bewley/Saad 8:83-85, 152.
  39. Guillaume/Ishaq 146, 527-528, 529, 543.
  40. Ibn Hisham note 918.
  41. Al-Tabari, Vol. 9, pp. 133-134; Al-Tabari, Vol. 39, pp. 177-180.
  42. Bewley/Saad 8:68-71, 153.
  43. Guillaume/Ishaq 241-242, 511, 514-515, 516-517, 520.
  44. Ibn Hisham note 918.
  45. Al-Tabari, Vol. 9, pp. 134-135; Al-Tabari, Vol. 39, pp. 184-185.
  46. Bewley/Saad 8:85-92, 153.
  47. Guillaume/Ishaq 531, 679-680.
  48. Ibn Hisham note 918.
  49. Al-Tabari, Vol. 9, p. 135; Al-Tabari, Vol. 39, pp. 185-186.
  50. Bewley/Saad 8:94-99, 153.
  51. Guillaume/Ishaq 653.
  52. Al-Tabari, Vol. 9, pp. 137, 141; Al-Tabari, Vol. 39, pp. 193-195.
  53. Bewley/Saad 8:148-151.
  54. Al-Tabari, Vol. 39, p. 165.
  55. Bewley/Saad 8:106, 154.
  56. Al-Tabari, Vol. 9, p. 138; Al-Tabari, Vol. 39, pp. 186-188. Navzdory zmatku ohledně jména, je pravděpodobně ženou, o které se píše v Al-Tabari, Vol. 9, pp. 136-137 a “Fatima bint Shurayh” of Al-Tabari, Vol. 9, p. 139
  57. Bewley/Saad 8:100-101, 153.
  58. Ibn Hisham říká 918 (pravděpodobně si ji spletl s Amra bint Yazid).
  59. Al-Tabari, Vol. 39, pp. 188-191. Je zmíněna v Al-Tabari, Vol. 9, pp. 128-130 ale byla evidentně částečně spletená s Amra bint Yazid.
  60. Bewley/Saad 8:101-105, 153.
  61. Ibn al-Qayyim, Za’d al-Ma’ad 1:114.
  62. Ibn Ishaq, cited in Guillaume, A. (1960). New Light on the Life of Muhammad, p. 55. Manchester: Manchester University Press
  63. Ibn Hisham note 918 (here he has apparently confused her with Asma bint Al-Numan).
  64. Al-Tabari, Vol. 9, p. 139; Al-Tabari, Vol. 39, pp. 187-188.
  65. Bewley/Saad 8:100-101.
  66. Majlisi, Hayat al-Qulub 2:52.
  67. Ibn al-Qayyim, Zaad al-Ma’ad 1:114.
  68. Ibn Hisham note 918.
  69. Al-Tabari, Vol. 9, p. 139.
  70. Bewley/Saad 8:111-114.
  71. Al-Tabari, Vol. 9, p. 139; Al-Tabari, Vol. 39, p. 166
  72. Bewley/Saad 8:116.
  73. Al-Tabari, Vol. 9, p. 138.
  74. Bewley/Saad 8:116-117.
  75. Al-Tabari, Vol. 9, p. 139.
  76. Bewley/Saad 8:7, 108-109, 231.
  77. Guillaume/Ishaq 311.
  78. Al-Tabari, Vol. 9, p. 140.
  79. Bewley/Saad 8:36.
  80. Al-Tabari, Vol. 9, pp. 135-136; Al-Tabari, Vol. 39, p. 166.
  81. Bewley/Saad 8:106-107.
  82. Bewley/Saad 8:107.
  83. Bewley/Saad 8:106.
  84. Al-Tabari, Vol. 9, pp. 140-141
  85. Al-Tabari, Vol. 9, p. 136.
  86. Al-Tabari, Vol. 9, pp. 138-139.
  87. Bewley/Saad 8:105.
  88. Qur'an 3:33-51; Qur'an 19:16-40; Qur'an 21:91; Qur'an 66:12.
  89. Sahih Bukhari 4:55:642. Sahih Bukhari 5:58:163.
  90. Sahih Muslim 31:5965.
  91. Majlisi, Hayat al-Qulub 2:26.
  92. Qur'an 28:4-13; Qur'an 66:11.
  93. Sahih Muslim 31:5966.
  94. Ibn Kathir, Tafsir on Qur'an 66:11.
  95. Majlisi, Hayat al-Qulub 2:26.
  96. Qur'an 19:27-28.
  97. Sahih Muslim 25:5326.
  98. Majlisi, Hayat al-Qulub 2:26.
  99. Guillaume/Ishaq 181, 184, 404-405, 551-552, 557, 689.
  100. Al-Tabari, Vol. 9, p. 140; Al-Tabari, Vol. 39, pp. 170-171
  101. Bewley/Saad 8:109-110.
  102. Al-Tabari, Vol. 6, pp. 106-107.
  103. Guillaume/Ishaq 235.
  104. Bewley/Saad 8:288-289.
  105. Sunan Abu Dawud 12:2219; Sunan Abu Dawud 12:2220; Sunan Abu Dawud 12:2221.
  106. Al-Muwatta 20:31.
  107. Majlisi, Hayat al-Qulub 2:52.
  108. Guillaume/Ishaq 590
  109. Sahih Bukhari 7:62:24; Sahih Bukhari 7:62:58; Sahih Bukhari 7:62:63; Sahih Bukhari 7:62:66.
  110. Bewley/Saad 8:114.
  111. Ibn Kathir, Tafsir on Qur'an 33:50.
  112. Al-Tabari, Vol. 9, p. 140
  113. Bewley/Saad 8:111.
  114. Sahih Muslim 8:3412; Sahih Muslim 8:3413.
  115. Sahih Muslim 8:3412; Sahih Muslim 8:3413.
  116. Bewley/Saad 8:115-116.
  117. Al-Tabari, Vol. 9, p. 140
  118. Bewley/Saad 8:109-111.