Na pravou míru: Nezázrak islámské vědy

From WikiIslam, the online resource on Islam
Jump to: navigation, search
The Miracle of Islamic Science.jpg

Toto je vyvrácení "Setting the Record Straight: The Miracle of Islamic Science" (Na pravou míru: Zázrak islámské vědy) od Dr K. Ajram.

Úvod[edit]

Islámský Zlatý věk trval od 750 n. l. minimálně do 11. až 12. století, kdy se Al Ghazalimu povedlo úspěšně prosadit náboženství před rozumem; dle některých to trvalo až do doby, kdy mongolové vyplenili Bagdád v roce 1258. Většina toho času splývala s Abbásovskou říší a vytvořila několik velkých muslimských vědců. Nicméně, někteří apologetové nadhodnotili úspěchy těchto muslimských vědců, podhodnotili úspěchy ne-muslimských vědců, nebo přivlastnili muslimům úspěchy druhých. Někteří dokonce tvrdí, že Zlatý věk skončil ve 14. století. Nicméně, rozšíření Zlatého věku o další dvě století je chybné, protože dokonce už před rokem 1258, se Abbásovská říše rozpadala a upadala.

Účelem této analýzy je umístit úspěchy muslimských vědců Zlatého věku do správné perspektivy, nikoliv je pošpinit, nebo nafouknout. Veškerého vědeckého a technologického pokroku je dosahováno postupně; úspěchy muslimů jsou jen články v řetězu. Několik muslimských vědeckých úspěchů byly samostatné, ale byly odvozeny muslimskými vědci, kteří stáli na ramenou těch, kteří přišli před nimi. Zároveň předáváním řeckých, římských, indických, perských a egyptských znalostí (některé z nich mohly být ztraceny, nebýt jejich arabských překladů), tito muslimové udělali lidstvu velkou službu.

Zatímco my nemáme problém s muslimskými vědci, kde někteří z nich jsou uznáváni, myslíme si, že absence následného pokroku je krutým důsledkem vlivu islámu. Například, Newton (ne-muslimský vědec, který byl hodnocen jako druhý nejvlivnější člověk v historii, Michaelem H. Hartem) a jeho práce o optice vedly k vynalezení teleskopu a mikroskopu a přispěly k velkým krokům v astronomii, geografii a mikrobiologii. Na rozdíl od Alhazenovy práce o optice, která nevedla k žádnému vědeckému průlomu.

Ve většině případů, původní objev (základní věda) nestačí pro tvoření vědeckého pokroku, základní objev musí následovat aplikace vědy, v čemž většina muslimských vědců selhávala. Například, pan Alexander Fleming objevil penicilin, ale zároveň bylo potřeba pana Howarda Florey a Ernsta Chaina pro vytvoření cesty jak antibiotikum produkovat v terapeutických kvantitách. Islámskému zlatému věku většinou chyběly tyto vědecké následky a práce velkých vědců vadla ve vinici, nebo zemřela po narození.

Analýza[edit]

Létání lidí[edit]

Co je učeno: První zmínka o létání lidí byla od Rogera Bacona, který nakreslil létací zařízení. Leonardo da Vinci si také představoval leteckou dopravu a nakreslil několik prototypů.

Co by se mělo učit: Ibn Firnas z islámského Španělska vymyslel, zkonstruoval a otestoval létající zařízení, někdy po roce 800. Roger Bacon se naučil o létacích zařízeních od arabských referencí k Ibn Firnasově zařízení. Tento vznález tu byl 500 let před Baconem a 700 let před Da Vincim.[1]

V Číně roku 202 př. n. l., generál Han Xin, pod císařem Liu Bang, udělal létacího "draka" nesoucího muže pro vojenské účely. To je první zaznamenaný důkaz o létání lidí.[2]

Skleněná zrcadla[edit]

Co se učí: Skleněná zrcadla byla poprvé vyrobena roku 1291 ve Venice.

Co by se mělo učit: Skleněná zrcadla byly používány v islámském Španělsku už od 11. století. Benátčané se naučili umění produkce jemného skla od syrských řemeslníků během 9. a 10. století.[1]

Římané vynalezli skleněné zrcadlo v Sidonu v prvním století našeho letopočtu.[3]

Mechanické hodiny[edit]

Co je učeno: Až do čtrnáctého století, jediným typem dostupných hodin byly vodní hodiny. Roku 1335 byly v Milánu, v Itálii, vztyčeny velké mechanické hodiny. To byly pravděpodobně první hodiny, založené na váze.

Co by se mělo učit: Různé mechanické hodiny byly vytvořeny španělskými muslimskými inženýry, jak velké, tak malé, a tato znalost se přenesla do Evropy skrze latinské překlady islámských knih o mechanice. Tyto hodiny byly založeny na váze. Designy a ilustrace planetové převodovky byly také poskytnuty. Jediny takové hodiny měly krokové ústrojí. Pozdější typ byl přímo zkopírován evropany během 15. století. Navíc, během devátého století, Ibn Firnas z islámského Španělska, podle Willa Duranta, vynalezl něco jako hodinky, co udržovalo aktuální čas. Muslimové také zkonstruovali mnoho velmi přesných orlojů ve svých hvězdárnách.[1]

První plně mechanické hodiny (poháněné vodou) byly postavěny Liang Ling-Can, v Číně roku 724.[4][5] Dle některých, první hodiny založené na váze vynalezl Pacificus, arcijáhen z Verony, v devátém století.[6]

Kyvadlo[edit]

Co je učeno: V 17. století, bylo kyvadlo vynalezeno Galileem v jeho mládí. Všiml si jak se lustr houpe, když zafouká vítr. Nakonec přišel domů a vynalezl kyvadlo.

Co by se mělo učit: Kyvadlo vynalezl Ibn Yunus al-Masri během desátého století, který byl prvním, kdo studoval a dokumentoval jeho kmitavý pohyb. Jeho hodnota pro použití v hodinách byla uvedena muslimskými fyziky během 15 století.[1]

Římané věděli o kyvadlech, jelikož je používali pro věštění a jejich metody byly popsány ve spisech římského historika Ammianus Marcellinus.[7] První ověřené kyvadlové hodiny postavil Christian Huygens roku 1657 přestože Galileo o tom přemýšlel již kolem roku 1602. Někteří si myslí, že Gerbert z Aurillac (c.945 - 1003 n. l.), který se později stal Pope Sylvester II vynalezl kyvadlové hodiny kolem roku 996.[8]

Tisk pohyblivými písmeny[edit]

Co je učeno: Tisk pohyblivými písmeny byl vynalezen na západě Johannesem Gutenbergem v Německu během 15. století.

Co by se mělo učit: Roku 1454, Gutenberg vyvinul nejsofistikovanější tiskařský lis ve středověku. Nicméně, tisk pohyblivými mosaznými písmeny používalo islámské Španělsko o 100 let dřív a tam byly vytvořeny první tiskárny na západě.[1]

Číňané vynalezli tisk pohyblivými písmeny. Roku 1041, Pi-Sheng vyvinul tisková písmena z tvrzené hlíny, ale nebyl moc úspěšný. Na počátku 13. století, Korea vymyslela tisková písmenka z bronzu. Nejstarší tisk kovovými písmenky je ‘Baegun Hwasang Chorok Buljo jikji simche yojeol,’ který byl publikován v Korei roku 1377 a je momentálně uchován v národní knihovně Francie.[9][10]

Optika[edit]

Co je učeno: Isaac Newtonovo studium čoček v 17. století, světla a hranolu postavilo základy moderní optiky.

Co by se mělo učit: V 11. století, al-Haytham objevil v podstatě všechno, co objevil Newton a je považován mnoha autoritami za zakladatele optiky. Není téměř pochyb, že ovlivnil Newtona. Al-Haytham byl nejcitovanějším fyziekm ve středověku. Jeho práce byly používány a citovány mnoha evropskými učenci během 16. a 17. století, více než díla Newtona a Galilea dohromady.[1]

al-Haytham (aka Alhazen) byl velkým vědcem, který ale stavěl na práci řeckých vědců.[11]

Paprsky[edit]

Co je učeno: Isaac Newton během 17. století objevil, že bílé světlo se skládá z různých paprsků barevného světla.

Co by se mělo učit: Tento vynález by zcela vynalezen al-Haythamem v 11. století a Kamal ad-Dinem ve 14. století. Newton udělal nějaké původní objevy, ale tohle mezi ně nepatří.[1]

V tomhle mají apologetové pravdu. Alhazen byl velkým vědcem. Někteří si myslí, že možná musel předstírat, že je blázen, aby se vyhnul nemožnému úkolu od chalífa al-Hakima a odešel do exilu, aby mohl pokračovat ve svém zájmu o optiku.[12]

Povaha hmoty[edit]

Co je učeno: Koncept konečné povahy hmoty byl poprvé představen Antionem Lavoisierem během osmnáctého století. Objevil, že i když hmota mění svoji formu nebo tvar, její objem zůstává stejný. Proto například, pokud je voda zahřátá a vznikne pára, pokud je sůl rozpuštěná ve vodě nebo pokud je kus dřeva spálen na popel, celkový objem zůstává stejný.

Co by se mělo učit: Principy tohoto objevu byly popsány o několik staletí dříve islámským, perským, velkým učencem al-Birunim (d. 1050). Lavoisier byl učencem muslimských chemiků a fyziků a často se odkazoval na jejich knihy.[1]

al-Biruni byl velký vědec, a také stál na ramenou předešlých generací vědců. Byl velkým překladatelem sanskrtských vědeckých textů, včetně indické astronomie a matematiky o které se především zajímal. Al-Biruni byl velmi sečtělý, měl vědomosti o astrologii, astronomii, chronologii, geografii, gramatice, matematice, medicíně, filozofii, náboženství ze sanskrtské literatury.[13]

Trigonometrie[edit]

Co je učeno: Řekové vyvinuli trigonometrii.

Co by se mělo učit: Trigonometrie zůstala z větší části jen teoretickou vědou mezi řeky. Byla vyvinuta k dokonalosti až muslimskými učenci, přestože uznání patří také al-Battanimu. Slova popisující základní funkce této vědy, sinus, kosinus a tangent jsou všechny odvozeny z arabských slov. Proto, původní přínost řeckých vědců byl minimální.[1]

Muslimové přispěli k trigonometrii jen jako článek v řetězu objevitelů, počínaje od egypťanů a babyloňanů, k řekům, indiánům, poté muslimům až k západním matematikům.[14] Tvrdit, že to muslimové "dovedli k dokonalosti" je emotivní a není to pravda. Ve skutečnosti slovo "sinus" má indické kořeny a bylo pouhou transliterací pro araby.

Tvrdit, že trigonometrie byla z větší čáasti jen teoretickou vědou mezi řeky je také emotivní. Řekové vyvinuli trigonometrii pro astronomické výpočty.[15] Tvrdit, že původní přínos řeků k trigonometrii byl minimální je také velmi nelaskavé vzhledem k tomu co ukazují reference v tomto textu.

Desetinná čísla[edit]

Co je učeno: Použití desetinných zlomkmů v matematice bylo poprvé vyvinuto holanďanem Simon Stevin, v 1589. Pomohl pokročit matematice tím, že nahradil těžkopádné zlomky, jako je 1/2 desetinnými zlomky jako je 0,5.

Co by se mělo učit: Muslimští matematikové byli první, kteří používali desetinná čísla namísto zlomků ve velkém měřítku. Al-Kashiho kniha Key to Arithmetic, byla napsána na počátku 15. století a byla stimulem pro systematickou aplikaci desetinných čísel. Je velmi pravděpodobné, že Stevin importoval tuto myšlenku do evropy od al-Kashiho.[1]

Zlomky vymysleli babyloňané. Přestože muslimští matematici odvodili teoretické základy pro používání desetinných čísel, byl to číňan jménem Yang Hui která již v roce 1261 n.l. poprvé použil desetinná čísla v moderní formě. al-Kashi napsal hodnotu pí v desetinné formě více než o století později.[16]

Algebra[edit]

Co je učeno: První muž, který používal algebraické symboly byl francouzský matematik Francois Vieta. Roku 1591, napsal knihu o algebře, která vysvětlovala rovnice s písmenky jako jsou dnes známé x a y. Asimov říká, že tento objev měl dopad podobný jako přechod z římských číslic na arabské.

Co by se mělo učit: Muslimští matematikové, vynálezci algebry, uvedli koncept používání proměnných v rovnicích už v devátém století. Tímto způsobem řešili mnoho složitých rovnic, všetně kvadratických a kubických. Používali symboly pro vývoj binomické věty.[1]

Indové vymysleli algebru. Prvním textem o algebře je Bakhshali Manuscript. Západní učenci odhadují její datum na 3. nebo 4. století. Věnuje se většinou aritmetice a algebře, s několika problémy o geometrii. Brahmagupta (598 - 665 AD) poskytla pravidla pro řešení kvadratických rovnic.

Kubické rovnice[edit]

Co je učeno: Složité kubické rovnice (x na třetí) zůstaly nedořešené až do 16. století, kdy je Niccolo Tartaglia, italský matematik, vyřešil.

Co by se mělo učit: Kubické rovnice, stejně jako mnoho rovnic i vyšších řádů byly hravě řešeny muslimskými matematiky již v 10. století.[1]

Apologetické tvrzení neposkytuje žádné příklady ani odkazy nebo zdroje, proto nemůže být tvrzeno. Omar Khayyam je uznáván za vyřešení obecných kubických rovnic geometrickými konstrukcemi a kónickými sekcemi, ale on byl svobodomyslný agnostik, ne muslim.

Záporná čísla[edit]

Co je učeno: Koncept, že by čísla mohly být nižší, než nula, tedy záporná čísla, byl neznámý až do roku 1545, kdy jej Geronimo Cardano vymyslel.

Co by se mělo učit: Muslimští matematici uvedli záporná čísla pro použití v mnoha aritmetických funkcích minimálně 400 let před Cardanem.[1]

Záporná čísla vynalezl Brahmagupta (598 – 665 AD).[17] Jeho hlavní dílo bylo Brahmasphutasiddhanta, které bylo později přeloženo do arabštiny jako Sind Hind.

Logaritmy[edit]

Co je učeno: Roku 1614, John Napier vymyslel logaritmy a logaritmické tabulky.

Co by se mělo učit: Muslimští matematici vymysleli logaritmi a vytvořili logaritmické tabulky o mnoho staletí dřív. Takové tabulky byly běžné v islámském světě již v 13. století.[1]

Toto apologetické tvrzení neuvádí žádný příklad ani zdroje, a proto nemůže být posouzen.

Geometrie[edit]

Co je učeno: Během 17. století Rene Descartes udělal objev, že algebra by mohla být použita k řešení geometrických problémů. Tím udělal velký pokrok v geometrii.

Co by se mělo učit: Matematici v islámské říši dokázali přesně tohle již v 9. století. Thabit bin Qurrah byl prvním a následoval jej Abu'l Wafa, jehož kniha z 10. století používala algebru k vylepšení geometrie.[1]

Apologetové spoléhají na ignorantní předpoklad, že kdokoliv se středo-východním jménem musí být muslim. Thabit Ibn Qurrah (stejně tak Omar Khayyam) nenásledovali islámskou víru. Byl členem sábijské sekty (kteří uctívali hvězdy) z Harran.[18]

Binomická věta[edit]

Co je učeno: Isaac Newton, během 17. století, vynalezl binomickou větu, která je stěžejním bodem v algebře.

Co by se mělo učit: Stovky muslimských matematiků používalo a zdokonalilo binomickou větu. Začali ji používat pro systematické řešení algebraických problémů během 10. století (nebo dříve).[1]

Toto apologetické tvrzení neuvádí žádný příklad ani zdroje a proto nemůže být posouzen.

Astronomie[edit]

Co je učeno: V astronomii neproběhl žádný pokrok během středověku, co se týče pohybu planet, až do 13. století. Poté Alphonso moudrý z Castile (střední Španělsko) vynalezl Aphonsine Tabulky, které byli přesnější, než Ptolemyho.

Co by se mělo učit: Muslimští astronomové udělali mnoho vylepšení Ptolemových objevů již v 9. století. Byli prvními astronomy, kteří vyvrátili jeho archaické myšlenky. V jejich kritice řeků, udělali důkaz, že je slunce centrem sluneční soustavy a, že oběžné dráhy Země a jiných planet mohou být elipsoidní. Vytvořili stovky velmi přesných astronomických tabulek a map hvězdné oblohy. Mnoho z jejich výpočtů jsou tak přesné, že jsou považovány za aktuální i dnes. Alphonsinovy tabulky jsou jen o trochu víc, než kopie astronomických spisů, které byly předány Evropě skrze islámské Španělsko, Toledo tabulkami.[1]

Král Alphoso nevymyslel Alphonsinské tabulky. On jen objednal jejich vytvoření týmu astronomů (vedených židem jménem Isaac Ibn Said). Byly založeny na principech, které zavedl Ptolemy, ale zahrnovaly nové pozorování (takže přirozeně, byly přesnější).

Toldo tabulky byly ve skutečnosti vytvořeny 12 židovskými astronomy, přestože byly vedeny Cordovským arabským astronomem Ibn Arzarkali ("Azarchel").[19]

Optické čočky[edit]

Co je učeno: Anglický učenec Roger Bacon (zemřel 1292) poprvé zmínil optické čočky pro zlepšení zraku. Téměř ve stejnou dobu jsme mohli najít brýle v Číně i Evropě.

Co by se mělo učit: Ibn Firnas z islámského Španělska vynalezl brýle během 9. století a byly vyráběny a prodávany po celém Španělsku po dvě staletí. Jakákoliv zmínka o brýlích od Roger Bacon byla jednoduše kopie díla od al-Haytham (zemřel 1039), na jehož výzkum se Bacon často odkazoval.[1]

Číňané byli první, kteří používali optické čočky pro zlepšení zraku mezi lety -250 a +100.[20]

Římský spisovatel Seneca, narozen kolem roku -4, údajně přečetl "všechny knihy v Římě" tím, že se na ně díval skrze skleněnou kouli vody, což produkovali zvětšení. Nicméně Ibn Firnas mohl vynalézt brýle (navzdory důkazu o dřívějším vynálezu u číňanů), přestože jsme pro to nenašli žádné důkazy. Roger Bacon si hodně vzal od Kindi a Alhazen, ale říct, že jeho práce je jen kopírování prací minulých není pěkné.

Střelný prach[edit]

Co je učeno: Střelný prach byl vyvinut na západě jako výsledek práce Rogera Bacona roku 1242. První použití střelného prachu pro zbraně bylo, když jej číňané stříleli z bambusu, aby postrašili mongolské dobyvatele. Vyráběli je přidáním síry a uhlí do ledku.

Co by se mělo učit: Číňané vyvinuli ledek pro použití v ohňostrojích a nevěděli o vojenském použití střelného prachu, ani nevynalezli jeho výrobu. Výzkum který udělal Reinuad a Fave jasně ukázal, že střelný prach byl formulován poprvé muslimskými chemiky. Navíc, tito historikové tvrdí, že muslimové vyvinuli první střelné zbraně. Zejména, muslimské armády používaly granáty a další zbraně v jejich obraně Algericusu před franky během 14. století. Jean Mathes naznačuje, že muslimští vládci měli zásoby granátů, pušek, děl, zápalných zařízení, sírových bomb a pistolí desítky let před tím, než byly tyto zařízení použity v Evropě. První zmínka o dělu byla v arabském textu kolem roku 1300 A.D. Roger Bacon se naučil postup pro výrobu střelného prachu z latinských překladů arabských knih. Nepřinesl v tomto ohledu nic nového.[1]

Celý tento apologetický případ je lež. Číňané znali postup pro výrobu střelného prachu a používali jej pro vojenské účely, včetně granátů, raket a dokonce raných forem zbraní/děl ve 12. století dynastie Sung.[21]

Kompas[edit]

Co je učeno: Kompas vynalezli číňané, kteří mohli být prvními, kteří jej poprvé používali pro účely navigace, někdy mezi lety 1000 a 1100 A.D. První zmínka o jeho použití byla od anličana Alexander Neckam (1157-1217).

Co by se mělo učit: Muslimští geografové a mořeplavci se naučili o střelce, možná od číňanů, a byli prvními, kdo použil střelku pro navigaci. Vynalezli kompas a předali znalosti o jeho použití Západu. Evropští mořeplavci byli závislí na muslimských kormidelnících a jejich nářadí, když prozkoumávali neznámé oblasti. Gustav Le Bon tvrdí, že střelka a kompas byly zcela vynalezeny muslimy a že číňané s tím neměli skoro nic společného. Neckam, stejně tak jako číňané se o tom pravděpodobně naučili od muslimských obchodníků. Stojí také za zmínku, že číňané zlepšili jejich plavební zkušenosti poté, co začali jednat s muslimy v 8. století.[1]

Další přivlastnění čínského vynálezu.[22] První nalezený kompas byl nalezen v Číně, z 1. století (minimálně pět století před příchodem muslimů).[23] Někteří říkají, že kompas představili číňané arabům (ne naopak) během dynastie Sung (960 - 1127 AD).[24]

Rasy[edit]

Co je učeno: Prvním člověkem, který klasifikoval rasy byl němec, Johann F. Blumenbach, který rozdělil lidi na bílé, žluté, hnědé, černé a červené lidi.

Co by se mělo učit: Muslimští učenci devátého až čtrnáctého století vynalezli vědu etnografie. Mnoho muslimských geografů rozdělilo rasy, psali detailní vysvětlení jejich zvláštních kulturních zvyků a fyzických vzhledů. Napsali tisíce stran o tomto tématu. Blumenbachovy práce jsou ve srovnání s tím bezvýznamné.[1]

Přestože nebudeme oponovat tvrzení, že muslimové vynalezli rozdělení na rasy, jejich vysvětlení je chybné.Rasovou diskriminaci použil mnohem dříve Mohamed bin Abdullah (asi 570 - 632 AD), když nazval černé lidi ‘rozinko-hlavami’.[25]

Geografie[edit]

Co je učeno: Věda geografie byla oživena během 15., 16., a 17. století, když byly objeveny díla Ptolemyho. Křížáci a portugalské/španělské expedice také pomohly tomuto probuzení. Prvním vědecká pojednání o geografii byly vytvořeny v tomto období evropských učenců.

Co by se mělo učit: Muslimští geografové vytvořili velký objem knih o geografii Afriky, Asie, Indie, Číny a Antil během 8. až 15. století. Tyto spisy zahrnovaly první geografické encyklopedie světa, almanachy a mapy cest. Ibn Battutahovy mistrovksá díla ze 14. století poskytují detailní pohled na geografii starověkého světa. Muslimští geografové mezi 10. a 15. stoletím, měli mnohem větší výstup, co se týče geografie, než Evropané, co se týče geografie těchto oblastí, až do 18. století. Křížové výpravy vedly k destrukci vzdělávacích zařízení, jejich učenců a knih. Nepřinesli nic důležitého ohledně geografie západnímu světu.[1]

Druhý bod pro apologety. Muslimští geografové byli předními vědci, před tím, než se o to začal zajímat západní svět.

Chemie[edit]

Co je učeno: Robert Boyle, v 17. století, založil vědu chemii.

Co by se mělo učit: různí muslimští chemikové, včetně ar-Razi, al-Jabr, al-Biruni a al-Kindi, dělali vědecké experimenty v chemii asi 700 let před Boyle. Durant píše, že muslimové uvedli experimentální metodu do této vědy. Humboldt považuje muslimy za zakladatele chemie.[1]

Nepopíráme přínost muslimských alchymistů, ale vynález chemie by měl být připsán starověkým egypťanům, jak dokazuje Leyden Papyrus (reference: Prof. Hamed Abdel-reheem Ead, Professor of Chemistry at Faculty of Science-University of Cairo Giza-Egypt and director of Science Heritage Center.)[26]

Geologie[edit]

Co je učeno: Leonardo da Vinci (16. století) byl otcem geologie, když si všiml, že fosílie v nalezené v horách indikovaly vodnatý původ země.

Co by se mělo učit: Al-Biruni (1l. století) udělal přesně toto pozorování a mnoho k němu přidal, včetně velké knihy o geologii, stovky let před Da Vincim. Ibn Sina si toho všiml také (viz strana 100-101). Je pravděpodobné, že Da Vinci se poprvé naučil o tomto konceptu od latinských překladů islámských knih. Nepřidal k nim nic.[1]

Neexistují žádné důkazy, že by da Vinci používal arabské texty pro tuto záležitost. Říct, že nepřidal nic k původnímu arabskému originálu je dost nelaskavé.

Kolem roku -500, Xenophanes popsal fosílie ryb a skořábky nalezené v horách. Podobné fosílie byly zaznamenány Herodotusem (kolem -490) a Aristotelem (-384 až -322 ). Aristoteles věřil, že sopečné erupce a zemětřesení byly způsobeny násilnými větry vycházejícími ze středu Země, čímž nejspíš udělal první průlom v lidském chápání geologie.

Formace údolí[edit]

Co je učeno: První zmínka o geologické formaci údolí byla roku 1756, když Nicolas Desmarest prohlásil, že se formovaly během velkého období pomocí proudů.

Co by se mělo učit: Ibn Sina a al-Biruni udělali přesně tanto objev během 11. století (viz strana 102 a 103), 700 let dříve, než Desmarest.[1]

Malý bod. Připušťeno.

První velký experimentátor[edit]

Co je učeno: Galileo (17. století) byl prvním velkým experimentátorem světa.

Co by se mělo učit: Al-Biruni (zemřel 1050) byl prvním velkým experimentátorem světa. Napsal přes 200 knih, kde mnoho z nich mluví o přesných experimentech. Jeho literární výstup ve vědě je si 13,000 stran, což je mnohem víc, než co napsal Galileo nebo dokonce Galileo a Newton dohromady.[1]

Necheme ponižovat Al-Birunihu, ale mělo by být řečeno, že kvantita není kvalita. A Archimedes (287 – 212 př. n. l.) byl také docela velkým experimentátorem na svoji dobu.

Medicína[edit]

Co je učeno: Ital Giovanni Morgagni je považován za otce patologie, protože byl prvním, kdo korektně popsal povahu nemoci.

Co by se mělo učit: Islámští chirurgové byly prvními patology. Plně si uvědomovali povahu nemoci a popsali detailně různé nemoci. Ibn Zuhr korektně popsal povahu zánětu pohrudnice, tuberkulózy a perikarditidy. Az-Zahrawi přesně zdokumentoval patologii hydrocefalusu (vody v mozku) a další kongenitální nemoci. Ibn al-Quff a Ibn an-Nafs podali dokonalé popisy oběhových nemocí. Další muslimští chirurgové podali první přesné popisy některých malignancí, včetně rakoviny žaludku, střev a jícnu. Tito chirurgové byli zakladateli patologie, ne Giovanni Morgagni.[1]

Oblast islámské medicíny má svůj původ u dvou křesťanů, Yahya ibn Masawayh a Hunain ibn Ishaq. Nesoriánský křesťan Yahya ibn Masawayh, napsal mnoho prací o horečkách, hygieně, a dietetice. Napsal první pojednání o oftalmologii, ale byl brzy překonán ve své oblasti jeho slavným žákem, Hunain ibn Ishaq, aka Johannitius, kterého někteří považují za otce arabské medicíny. Razi, geniální lékař známý ve středověké Evropě jako Rhazes, čerpal hodně z práce Hunain ibn Ishaq.[27]

Mikrobi[edit]

Co je učeno: Paul Ehrlich (19. století) je zakladatelem chemoterapie, použití různých léčiv pro zabíjení mikrobů.

Co by se mělo učit: Muslimští lékaři používali široké spektrum různých látek pro ničení mikrobů. Používali síru lokálně pro zabíjení roztočů. Ar-Razi (10. století) používal sloučeniny rtuti jako antiseptikum.[1]

Nejsou žádné důkazy, že by muslimští lékaři věděli o existenci mikrobů. Ve skutečnosti, před-římské civilizace používaly síru jako lék a používali "kostky" síry jako dezinfekci, bělidla, a kadidla pro náboženské rituály. Pliny (23 - 27 AD) oznámil, že síra byla "nejvíce singulární druh zeminy a měla silné účinky," a měla "léčivé ctnosti”. Římané používali síru nebo výpary z jejího hoření jako insekticid a pro očištění nemocné místnosti a vyčištění jejího vzduchu od zla. Stejné použití oznamuje Homér v Odyssey v roce -1000.[28]

Destilovaný alkohol[edit]

Co je učeno: Čištěný alkohol, udělaný skrze destilaci, poprvé vyrobil Arnau de Villanova, španělský alchymista, roku 1300

Co by se mělo učit: Mnoho muslimských chemiků vytvořilo zdravotnický alkohol skrze destilaci již od 10. století a vyráběli ve velkém první destilační chemické pomůcky. Používali alkohol jako rozpouštědlo a antiseptikum.[1]

Destilované víno bylo známé v Číně již od 7. století.[29]

Chirurgická anestetika[edit]

Co je učeno: První operace provedená pod inhalační anestezií byla provedena C.W. Long, američanem, roku 1845.

Co by se mělo učit: Šest set let před Longem, Az-Zahrawi a Ibn Zuhr v islámském Španělsku, spolu s dalšími muslimskými chirurgy, vykonali stovky operací s inhalační anestezií s použitím narkotiky-nasáklých hub, které byly umístěny na obličej.[1]

Dioscorides (40 - 90 AD), byl řecký chirurg u armády císaře Nera. Napsal vynikající popis téměř 600 rostlin, včetně cannabis, colchicum, vodního bolehlavu a máty peprné, obsažených v jeho De materia medica. Napsáno v pěti knihách kolem roku 77, tato práce se zabývá asi 1,000 jednoduchými léky.

Použití živočišných deriváů, jako jsou mléko a med pro lékařské a detetické účely je popsáno v druhé knize a přehled chemických léčiv jako rtuť (s instrukcemi pro jeho přípravu z rumělky), arzenik (popsaný jako auripigmentum), octan olovnatý, hydrát vápenatý, a oxid měďnatý je popsán v jeho páté knize. Jasně se zmiňuje o spacích lektvarech připravených z opia a mandragory jako chirurgických anesteticích “lidem, kteří budou řezáni nebo kauterizovaní.... Neboť oni neucítí bolest, protože jsou přeneseni smrtelným spánkem.... ale když toho použijete moc, může to udělat člověka němým.”

Co se týče chirurgických anestetik Hua T'o (asi 100 - 145 AD) byl hlavním chirurgem jeho doby a je hodně ctěný čínskými historickými texty. Byl prvním, kdo použil anestezii pro chirurgickou praxi. Jednou směsí, kterou použil jako lokální anestetikum byla směs vína a konopného extraktu.[30]

Hua T'o byl více, než 1000 let před Az-Zahrawi a Ibn Zuhr.

Extrakty opia[edit]

Co je učeno: Během 16. století Paracelsus vynalezl použití extraktů opia pro anestezii.

Co by se mělo učit: Muslimští lékaři uvedli anestetickou hodnotu derivátů opia ve středověku. Opium bylo původně použito jako anestetikum řeky. Paracelus byl studentem Ibn Sinových děl, ze kterých vzal tyto nápady.[1]

Dioscorides (40 - 90 AD), napsal o použití opia a mandragory jako chirurgických anestetik. Starověcí egypťané také používali mandragoru a hašiš jako léky proti bolesti.[31]

Moderní anestezie[edit]

Co je učeno: Moderní anestezie byla vynalezena v 19. století Humphrey Davy a Horace Wells.

Co by se mělo učit: Moderní anestezie byla objevena a dovedena k dokonalosti muslimy 900 let před příchodem Davy a Wells. Používali jak orální tak inhalační anestetika.[1]

Opět, Dioscorides (40 - 90 AD), psal o použití opia a mandragory jako chirurgických anestetikách.

V Indii, Sushruta je otcem chirurgie. Před 2600 lety, on a zdravotníci jeho doby prováděli složité chirurgie jako císařský řez, šedý zákal, náhradní končetiny, fraktury, močové kameny a dokonce plastickou chirurgii a chirurgii mozku. Použití anestezie bylo dobře známé ve starověké Indii. Přes 125 chirurgických pomůcek bylo používáno. Hluboká znalost anatomie, fyziologie, etiologie, embryologie, trávení, metabolismu, genetiky a imunity lze také nalézt v mnoho textech.[32]

Lékařská karanténa[edit]

Co je učeno: Koncept karantény byl poprvé vyvinut roku 1403. Ve Vídni byl schválen zákon, který bránil cizincům vstoupit od města dokud neuběhla určitá čekací doba. Pokud se poté neukázaly žádné známky nemoci, byli puštěni dovnitř.

Co by se mělo učit: Koncept karantény byl poprvé uveden v 7. století prorokem Mohamedem, který moudře varoval před vstupem a odchodem z místa postiženého morem. Již od 10. století, muslimští lékařaři vylepšili použití izolovaných dodělení pro pacienty trpící nakažlivými chorobami.[1]

Karanténu poprvé navrhl Mojžíš, který přikázal, aby lidi s leprou byli odděleni, aby obydlí, ze kterého odešli infikovaní židé bylo prozkoumáno před tím, než se tam znova někdo nastěhuje a že lidem léčícím se z nakažlivých chorob nebylo povoleno jít do zahraničí bez kontroly. Moderní karanténa se vrací zpět k těmto sanitárním regulacím Starého zákona.[33]

Antiseptikum[edit]

Co je učeno: Vědecké použití antiseptik v chirurgii objevil britský chirurg Joseph Lister roku 1865.

Co by se mělo učit: Již od 10. století, muslimští lékaři a chirurgové používali čistý alkohol pro zranění. Chirurgové v islámském Španělsku používali speciální metody udržení antisepse před i během operace. Také vymysleli specifické protokoly pro udržení hygieny po operaci. Jejich míra úspěchu byla tak velká, že hodnostáři z celé Evropy chodili do Cordova, Španělsko, aby byli léčeni v místě které bylo "Mayo Clinic" středního východu.[1]

Starověcí egypťané používali ‘olej z jedle’ jako antiseptikum.[31]

Co se týče Cordoba a Mayo Clinic, starověcí egyptští lékaři byli také hodně žádaní ve starověkém světě. Ramses II posílal lékaře králi Hatti a mnoho vládcům, perský Achaemenids mezi nimi, měl egyptské doktory. Egyptské teorie a praktiky ovlivnily řeky, kteří inspirovali mnoho lékařků římského impéria a později lékaže arabské a západní.

Chirurgie[edit]

Co je učeno: Roku 1545 bylo vědecké použití chirurgie vylepšeno francouzským chirurgem Ambroise Pare. Před ním se chirurgové snažili zastavit krvácení pomocí strašlivé procedury spálením rány vařícím olejem. Pare zastavil použití vařících olejů a začal podvázáním tepny. Je považován za "otce racionální chirurgie" Pare byl také jedním z prvních evropanů, kdo odsoudil groteskní "chirurgické" procedury jako trepanace.

Co by se mělo učit: Ilustrační chirurg islámského Španělska, az-Zahrawi (zemřel 1013), začal podvazovat tepny pomocí stehů 500 let před Parem. Zdokonalil použití Catgut, to je nit vyrobená ze zvířecích střev. Navíc, začal použivat bavlnu a vosk pro zastrčení do krvavých ran. Kompletní detaily jeho práce byly poskytnuty evropanům skrze latinské překlady.

Navzodry tomu, holiči a pastevci byli nadále hlavními lidmi praktikujícími toto "umění" chirurgie ještě asi 600 let po smrti az-Zahrawiho. Sám Pare byl holič, přestože více šikovný, než průměr.


Az-Zahrawiho dědictví zahrnuje desítky knih. Jeho nejslavnějším dílem je 30 svazkové pojednání o medicíně a chirurgii. Jeho knihy obsahují sekce o preventivní medicíně, výživě, kosmetice, lécích, anestézii, před a pooperační péči, stejně tak kresby asi 200 chirurgických pomůcek, mnoho z nich sám vynalezl. Vzdlěaný a učený az-Zahrawi musí být považován za otce a zakladatele racionální chirurgie, ne nevzdělaný Pare.[1]

Starověcí egypťané byli docela pokročilí v chirurgické medicíně. Papyrus Edwin Smith Papyrus popisuje chirurgické diagnózy a léčby, Ebers Papyrus oftalmologii, nemoci trávícího systému, hlavy, kůže a specifické nemoci jako břišní aorty, které podle některých mohly být předchůdcem AIDS. Již v roce -3,000 byly důkazy o chirurgii mozku nalezeny v papyrusech v Egyptě. "Mozek", vlastní slovo, je zde použito poprvé, než v jakémkoliv jiném jazyce (Edwin Smith Papyrus).[31]

Krevní oběh[edit]

Co je učeno: William Harvey, během začátku 17. století objevil, že krev obíhá. Byl prvním, kdo korektně popsal funkci srdce, tepen a žil. Římský Galen prezentoval chybné myšlenky ohledně oběhového systému a Harvey byl prvním, kdo určil, že krev je pumpována skrz tělo pomocí činnosti srdce a žilních chlopní. Proto je považován za zakladatele lidské fyziologie.

Co by se mělo učit: V 10. století, islámský ar-Razi napsal hluboké pojednání o systému žil, přesně popisující funkci žil a jejich chlopní. Ibn an-Nafs a Ibn al-Quff (13. století) poskytly kompletní dokumentaci, popisující jak krev cirkuluje a správně popsali fyziologii srdce a funkci jeho chlopní 300 let dřív než Harvey. William Harvey byl absolventem italské známé Padua univerzity v době, kdy většina jejích osnov byla založena na učebnicích od Ibn Sina a ar-Razi.[1]

Krevní oběh je zřejmě diskutován kompletně a detailně v The Yellow Emperor's Manual of Corporeal Medicine v Číně ve druhém století př. n. l.[29]

Lékopis[edit]

Co je učeno: První lékopis byl poblikován německým učencem roku 1542. Podle World Book Encyclopedia, věda farmakologie začala po roce 1900 jako odnož chemie, vzhledem k analýze surových rostlin. Chemici, po izolaci aktivních látek z rostlin, si uvědomili jejich hodnotu pro medicínu.

Co by se mělo učit: Podle významného učence arabské historie, Phillip Hitti, muslimové, ne řekové nebo evroané, napsali první lékopis. Věda farmakologie byla zavedena muslimskými lékaři během 9. století. Vyvinuli to do velmi vzdělané a přesné vědy. Muslimští chemici, farmakologové a lékaři vyprodukovali tisíce léků a/nebo extraktů rostlin tisíc let před údajným počátkem farmakologie. Během 14. století, Ibn Baytar napsal monumentální lékopis s asi 1400 různými léky. Stovky dalších lékopisů bylo publikováno během islámské éry. Je pravděpodobné, že ta německá práce je jen kopití, toho co objevil Ibn Baytar, jehož práce kolovala po Evropě.[1]

Pliny starší, Caius Plinius Secundus, (23 - 79 AD) napsal 10 knih o lécích v jeho kompendiu ‘Natural History’.

Dioscorides (40 - 90 AD), byl řecký chirurg u armády římského císaře Nera. Napsal vynikající popisy téměř 600 rostlin, včetně cannabis, colchicum, water hemlock, a máty peprné, obsažené v jeho De materia medica. Napsáno v pěti knihách kolem roku 77, tato práce se zabývá přibližně 1,000 jednoduchými léky.

Lékařské teorie[edit]

Co je učeno: Objev vědeckého použití léků pro léčbu specifických nemocí udělal Paracelsus, švédský lékař, během 16. století. Zároveň je uznáván za to, že popré použil praktické zkušenosti jako určující faktor pro léčbu pacientů, raději než spoléhání výhradně na práci předků.

Co by se mělo učit: Ar-Razi, Ibn Sina, al-Kindi, Ibn Rushd, az-Zahrawi, Ibn Zuhr, Ibn Baytar, Ibn al-Jazzar, Ibn Juljul, Ibn al-Quff, Ibn an-Nafs, al-Biruni, Ibn Sahl a stovky dalších muslimských lékařů ovládlo vědu léčby léky pro specifické symptomy a nemoci. Vlastně tento koncept je zcela jejich vynálezem. Slovo "drug" (lék) je odvozeno z arabštiny. Jejich využití praktických zkušeností a pozorování bylo široké. Muslimští lékaři byli první, kdo kritizoval starověké léčebné teorie a praktiky. Ar-Razi věnoval celou knihu pro kritiku Galenovy anatomie. Práce Paracelsuse jsou bezvýznamné v porovnání s obrovskými svazky psaní o medicíně a původními objevy dosaženými medicínskými giganty islámu.[1]

Výše vyjmenovaní lékaři udělali velký přínos pro medicínu. Mnoho století po pádu římského impéria, arabský svět byl centrem vědy a medicíny. Texty z Řecka a Říma byly přeloženy do arabštiny a studovány islámskými učenci. Vyvinuli a vylepšili Hippokratovy teorie a islámští lékaři začali používat regulaci diety, cvičení a předpisování bylinek pro léčbu pacientů. Arabští farmakologové byli zkušení ve formulaci medicíny z rostlin a minerálů.

Jednou z nejdůležitějších zdravotnických knih své doby napsal lékař Ali al-Husayn Abd Allah Ibn Sina (aka Avicenna). Jeho masivní rukopis, zvaný Zákony mediíny, byl zhotoven kolem roku +1030 a přeložen do latiny ve 12. století. Tato encyklopedie medicíny obsahovla pět knih popisujících formulace medicíny, diagnózy nemocí, obecnou medicínu a podrobné terapie. Měla nadále velký vliv na vývoj zdravotnictví ve středověké Evropě po stovky let.[34]

Nicméně, je potřeba poznamenat, že muslimští lékaři nevynalezli zdravotnictví. Hodně stavěli na dvou křesťanech za vlády Caliph Mamun; Yahya ibn Masawayh a jeho student Hunain ibn Ishaq, kteří přeložili řecké zdravotnické texty a položili základy arabské medicíny.

Vývoj lékařské vědy[edit]

Co je učeno: První solidní přístup k léčbě nemoci měl němec, Johann Weger, po roce 1500.

Co by se mělo učit: George Sarton z Harvardu říká, že moderní medicína je zcela islámským vynálezem a že Na pravou míru, muslimští lékaři 9. až 12. století byli přesní, racionální a důkladní ve svém přístupu. Johann Weger byl jeden z tisíců evropských lékařů do 15. do 17. století, kteří se naučili medicínu od ar-Razi a Ibn Sina. Nepřispěl ničím.[1]

Muslimští lékaři jsou obecně uznáváni za to, že udělali velký přínost pro medicínu, především ar-Razi a Ibn Sina. Nicméně, zatímco je nechceme podceňovat, znova, musí být podotknuto, že základy arabské medicíny položili dva křesťané Yahya ibn Masawayh a Hunain ibn Ishaq.

Blázince[edit]

Co je učeno: Léčbu bláznů modernizoval Philippe Pinel když roku 1793 uvedl první blázinec ve Francii.

Co by se mělo učit: Již od 11. století, islámské nemocnice měly speciální oddělení pro blázny. Jednali s nimi laskavě a předpokládali, že jejich nemoc je opravdová, za časů kdy byli blázni běžně upalováni v Evropě jako čarodějnice nebo čarodějové. Léčebný přístup byl brát pro mentální postižení a poprvé v historii, mentálně postižení byli opečováváni s podporou, léky a psychoterapií. Každé hlavní islámské město mělo blázinec, kde byli pacienti zdarma léčeni. Popravdě, islámský systém pro léčbu blázů byl skvělý v porovnání s nynějším modelem, protoe byl více humánní a zároveň vysoce efektivní.[1]

Jsou důkazy, že instituce nemocnice, včetně oddělení pro blázny, bylo zděděno muslimy od peršanů a byzanců. Ještě před vzestupem islámu, nemocnice v Jundhapur, blízko dnešnímu perskému městu Ahvaz, byla hlavním zdravotnickým zařízením, které kromě toho, že se starali o pacienty, dávali zdravotnické instrukce. Byly zde také nemocnice zavedené byzanci v jejich východních provinciích, jako je Sýrie, která se stala rychle součástí islámského světa.[35][36]

Nemocnice byla poprvé uvedena do islámské společnosti za vlády šestého Ummayid chalífa, Al-Walid Bin Abdul-Malik (705 - 715 AD) v Jundishapur, perském městě v provincii Ahwaz.[37]

Rané islámské nemocnice, bimaristan, byly "institucí postavěnou muslimskými chalífy, sultány a králi a velkorysými lidmi, jako charitativní čin, stejně tak mešity a hospicy. Její funkce nebyla omezená ne léčbu nemocných; zárověň sloužila jako místo pro pokyny ve vědě a medicíně, ze kterých studenti absolvovali školy, tak jako se to děje v dnešním zdravotních školách. "Slovo “maristan” je pozdější zkratkou originálního perského bimaristan, znamenající "domov nemocných."

Tradiční pohled, který převládá do tohoto dne, je, že bimaristan byl azyl pro blázny. Tato miskoncepce se vyvozuje ze zkrácení jedné z funkcí instituce. "Bimaristany byly veřejné nemocnice pro léčbu všech nemocí, ať už vyžadovaly chirurgii nebo medikamenty, ať už fyzické nebo mentální. Jak šel čas, nicméně, tyto instituce zhavarovaly a byly opuštěny jejich pacienty kromě mentálně postižených. Výsledkem je, že poslední dobou se bimaristan používá pouze pro blázince."[38]

Petrolej[edit]

Co je učeno: Petrolej poprvé vytvořil angličan Abraham Gesner, roku 1853. Destiloval jej z asfaltu.

Co by se mělo učit: Muslimští chemikové vyráběli petrolej jako destilát z ropných produktů 1000 let před Gesnerem .[1]

Apologetici mají další jeden bod.

Závěr[edit]

Opravdovým účelem tohoto článku bylo vybalancova některé z těchto chybných pohledů se kterými se čtenáři mohou setkat na jiných stránkách a fórech, které používají díla (nebo díla odvozená) od Dr. K. Ajram. Myslíme si, že muslimští vědci ve Zlatém věku (ať už opravdoví stoupenci islámu nebo ne) udělali důležité kroky ve vědě a technologiích, což výrazně přispělo lidskému poznání. Vědecké úspěchy jsou často vyvrcholením nahromaděných vědomostí, spíše než samotné "zázračné" objevy lidmi, kvůli jejich náboženství a kultuře. Je zaznamenáno, že západní vědci, kteří přišli po vědcích zlatého věku, například Roger Bacon a Sir Isaac Newton, si byli vědomi jejich práce a hodně se od nich naučili. Nicméně, analýza tvrzení apologetů ohledně jejich významnosti ukazuje velké přehánění. V tomto spěchu přehánět, Ajram podceňuje příspěvky jiných kultur, podceňuje velikost ne-muslimských vědců, nebo přivlastňuje jejich práci jiným.

Tato analýza zároveň zvýrazňuje největší chybu islámského zlatého věku. Proběhlo jen několik průlomů ve vědě, založených na práci velkých muslimských vědců. Popravdě, ummah povolovala nebo podporovala, aby se tyto objevy dále nerozvíjely, ještě před vzestupem mysticismu na úkor racionálního myšlení, události připisované al-Ghazzalimu na přelomu 12. století. Tedy, islám není důvodem vědeckého pokroku ve zlatém věku. Mnoho lidí zastává názor, že zlatý věk vědeckého pokroku probíhal navzdory islámu, ne kvůli němu.

Skvělým příkladem je velký filozof-fyzik Ibn Sina (Avicenna), na jehož práci se Ajram neustále odkazuje. Je pravdou, že Ibn Sina byl jedním z nejvlivnějších středověkých filozofů, ale byl také jedním z nejčastěji napadaných. Sunitští teologové oponovali jeho názorům na duši a tvoření. Nicméně, byl to již zmíněný Algazali (Abu Hamid ibn Muhammad al-Ghazali, 1058 - 1111), kdo byl jeho hlavním oponentem. V díle "Nesoudržnost filozofů", al-Ghazzali zaútošil na Ibn Sinaovu tendenci odmítat to, že by Aláh měl nějakou sílu nad světem, jeho nevíru ve vzkříšení těla, a víru, že Aláh znal jen svět obecný, (tedy např. pes, strom, racionální zvíře) ne individualitu. Dokonce používal prasata ve svých vědeckých snahách, [39] což je něco, co rozhodně proti-muslimské chování. Dnes, pokud by jej muslimové nepropagovali jako svého velkého vědce, by jej považovali za ateistu.[40] Bez pochyby mnoho dalších islámských vědců by bylo považováno za heretické odpadlíky za své názory.[41]

This page is featured in the core article, Islam and Propaganda which serves as a starting point for anyone wishing to learn more about this topic Core part.png

Viz také[edit]

Překlady

  • Verze této stránky je také dostupná v těchto jazycích: anglicky. Další jazyky si můžete zvolit na liště vlevo.

Externí odkazy[edit]

Reference[edit]

  1. 1.00 1.01 1.02 1.03 1.04 1.05 1.06 1.07 1.08 1.09 1.10 1.11 1.12 1.13 1.14 1.15 1.16 1.17 1.18 1.19 1.20 1.21 1.22 1.23 1.24 1.25 1.26 1.27 1.28 1.29 1.30 1.31 1.32 1.33 1.34 1.35 1.36 1.37 1.38 1.39 1.40 K. Ajram - The Miracle of Islamic Science - p. 200. ISBN 0911119434
  2. Origin of kite - Weifang Kite, accessed April 18, 2011
  3. Mirrors in Egypt (Old Kingdom - Roman Period) - Digital Egypt for Universities, accessed April 18, 2011
  4. The Prehistoric Era: 469 BC - 1300 AD - The History of Computing Project, accessed April 18, 2011
  5. Time Bandit…a brief history of time - Labyrinth, accessed April 18, 2011
  6. Clock - The Columbia Encyclopedia, Sixth Edition. 2001-05.
  7. Pendulum Scrying - Paralumun, New Age Village, accessed April 18, 2011
  8. Pope Silvester II - Saint Joseph Software, accessed April 18, 2011
  9. Memory of the World - Baegun hwasang chorok buljo jikji simche yojeol (vol.II) - UNESCO, ID No. 22954
  10. Jikji - Wikipedia, accessed April 18, 2011
  11. Optics Highlights I. Ancient History - University of Maryland, Department of Electrical & Computer Engineering, accessed April 18, 2011
  12. Arab Scientist Alhazen 'Discovers' the Rainbow - UGCS, California Institute of Technology, accessed April 18, 2011
  13. John J O'Connor and Edmund F Robertson - Abu Arrayhan Muhammad ibn Ahmad al-Biruni - University of St Andrews, Scotland, accessed April 18, 2011
  14. Themes > Science > Mathematics > Trigonometry > History - Cartage, accessed January 9, 2013
  15. Joseph Hunt - The Beginnings of Trigonometry: History of Mathematics - Rutgers, Spring 2000
  16. Earliest Uses of Symbols for Fractions - History of Mathematics, March 4, 2004
  17. Famous Indian Mathematicians Biography - iCBSE, September 2008
  18. Al-Sabi Thabit ibn Qurra al-Harrani - The MacTutor History of Mathematics archive (University of St Andrews), November 1999
  19. Yuval Ne'eman - Astronomy in Israel: From Og's Circle to the Wise Observatory - Tel-Aviv University, accessed January 10, 2013
  20. Andreu Llobera Adan - Integrated Optics Technology on Silicon: Optical Transducers. PDF - Universitat Autònoma de Barcelona (Departament de Física), October 24, 2002, ISBN 8468810037
  21. Adding Firepower with the Invention of Gunpowder - Dummies.com
  22. Mary Bellis - The Compass and other Magnetic Innovations - About.com (Inventors), accessed January 10, 2013
  23. History of Magnetics - University of Washington (School of Oceanography), archived December 4, 2010
  24. Four Great Inventions of Ancient China - the Compass - Windham Central Supervisory Union, archived March 11, 2005
  25. "Vyprávěl Anas bin Malik: Prorok řekl: "Poslouchejte a podřizujte se (svému pánu), i kdyby to byl etiopan s hlavou jako rozinka." - Sahih Bukhari 9:89:256
  26. See, "Technical Arts Related To Alchemy in Old Egypt" edited by Prof. Hamed Abdel-reheem Ead.
  27. Gaston Wiet (Author), S. Feiler (Translator) - Baghdad: Metropolis of the Abbasid Caliphate (Centers of Civilization) - University of Oklahoma Press; 1st edition (Chapter 5), 1971, ISBN 9780806109220
  28. Donald W. Davis, Randall A. Detro - Fire and Brimstone The History of Melting Louisiana’s Sulphur - Louisiana Geological Survey, Baton Rouge, Louisiana 1992
  29. 29.0 29.1 Who Invented It? When? Chinese Inventions: An Introductory Activity - Ask Asia, archived December 16, 2004
  30. Ancient Physicians - Innvista Library, accessed January 10, 2013
  31. 31.0 31.1 31.2 Ancient Egyptian Medicine - Pharaonic Egypt, archived March 11, 2009
  32. India - the cradle of civilization
  33. John D. Keyser - Ancient Bible Health Secrets Revealed Today - Hope of Israel Ministries, accessed January 10, 2013
  34. History of Medicine - School Science, archived October 11, 2004
  35. Seyyed Hossein Nasr - Islamic Science, an illustrated study - Kazi Publications, 2007, p.154, ISBN 9781567443127
  36. Byzantine medicine/ Hospitals - Wikipedia, accessed April 18, 2011
  37. Ilene Springer - The Invention of the Hospital A Credit to Islamic Medieval Medicine - Tour Egypt, accessed April 18, 2011
  38. Professor Yunan Labib Rizk (Head of Al-Ahram History Studies Centre) - Hospitals of yore - Al-Ahram Weekly Online, 18-24 April 2002, Issue No.582
  39. Professor David J. Leaper - Wound Closure Basic Techniques, Scientific paper presented at EWMA Stockholm 2000 - The European Wound Management Association
  40. Claims about Ibn Sina being an atheist or Kafir - Islam Web, Fatwa No. 87783, May 20, 2004
  41. For proof of this, refer to the mainstream Muslim views and treatment of the Ahmadis and Baha'is.